Interiér

Chodba. Zbytky renesanční podoby domu se dochovaly i v jeho interiéru. Nejnovější restaurátorský průzkum z roku 2012 ukázal, že se na valené renesanční klenbě v chodbě přízemí pod omítkou nachází původní renesanční výmalba. Oproti tomu z fotografií pořízených v roce 1973 lze vyčíst, že se na klenbě chodby nacházela historizující nástěnná malba z 2. poloviny 19. století. Nový průzkum však důkazy o této výmalbě nepřinesl, malba tedy byla pravděpodobně při rekonstrukci v roce 1977 odstraněna a klenba zabílena.

Renesanční sál. V místnosti v patře situované do náměstí stojí za pozornost renesanční kazetový strop, který byl zhotoven ze smrkového dřeva pocházejícího, dle dendrochronologického průzkumu, ze stromů pokácených mezi lety 1534–1537. Mezi okny se také dochovaly meziokenní pilíře a část podokenního sedile. Boky pilířů, hlavice i patky byly bohatě zdobeny kamenickým ornamentem a polychromovány ostrými tóny červené, žlutozelené a zelenomodré. Podokenní lavice se dochovala pouze částečně. Ze zachovalého profilu lavice byl sňat sádrový negativ a podle něj byla pořízena forma. Lavice byla poté vydusána z odpovídající tvárné směsi a povrchově upravena.

Současný název domu, který se původně jmenoval Zlaté truby, je odvozen od reliéfních postav kamenných rytířů na fasádě a poprvé jej použil Alois Jirásek ve své povídce U rytířů (1879). Ta byla vydána v knize Maloměstská historie, která obsahuje další dvě povídky zachycující dobovou atmosféru města – Na staré poště a Filosofská historie. Prostředí Litomyšle bylo A. Jiráskovi velmi blízké, po celých 14 let (1874–1888) působil na místním gymnáziu jako pedagog zeměpisu a dějepisu.

Prameny

• wikipedia