Jaroměřice nad Rokytnou (Vysočina)

Pamětihodnosti

• zámek - (NKP)
• kaple svatého Josefa - 
• špitál a kaple svaté Kateřiny - barokní přestavba
• kostel sv. Markéty -
• sýpka - sýpka bývalé Ústřední vojenské zásobárny
• Klášter servitů - bývalý klášter
• loretánská kaple - zbytky ambitu kaple
• sloup Nejsvětější Trojice - 

Historie

Zhruba kolem roku 250 000 př. n. l. vznikly první doklady osídlení v oblasti Jaroměřic nad Rokytnou (sekáč valounu z rohovce nalezený na kopci Žabík), ze starší doby kamenné existují doklady o životě lidí dnešního typu na Hradisku na jihozápadě Jaroměřic a z doby mladší doby kamenné (6000 až 4000 př. n. l.) jsou doloženy doklady o kultuře s lineární keramikou atd. až po Kelty - doklady o laténské kultuře z mladší doby železné (400 př. n. l. až 0). V 2. století jsou na Jaroměřicku doloženi Germáni a ve století 10. Slované ze Znojemska postoupili k Jaroměřicím. 

Rok 1131 je uváděn jako tradiční rok založení obce (tzv. heraldická pověst) a Jaroměřice se měly stát zeměpanským statkem. První písemná zmínka o obci je doložena z roku 1325, král Jan Lucemburský daroval patronát jaroměřického farního kostela cisterciáckému klášteru v Sedlci. Světským držitelem Jaroměřic byl Rajmund z Lichtemburka, pán Bítova. Další páni se od r. 1498 rychle střídali. 

V roce 1620 bylo panství zkonfiskováno pro účast Jiřího Rechenberka ve Stavovském povstání. V roce 1623 zakoupil Jaroměřice jako konfiskát od královské komory Gerhard z Questenberka. Byla dokončena renesanční a později i barokní přestavba. V roce 1752 byly Jaroměřice převzaty pod správu Václava Antonína z Kounic-Rietbergu.