Historie
První zmínka o osadě jménem Jihlava pochází z roku 1233, kdy olomoucký biskup Robert potvrdil převod zboží (kde figuroval i název Gyglaua – Jihlava) řádu německých rytířů do vlastnictví želivského kláštera. Po roce 1240 se Jihlava vrátila zpět do držby Václava I. a brzy poté (někdy mezi lety 1240–1243) bylo založeno
horní město. Již před rokem 1253 vznikla i zakládající listina Jihlavy, která město charakterizovala i z právního hlediska, dodnes se však nedochovala.
V roce 1270 Jihlava obdržela od Přemysla Otakara II. stavební řád, který vtiskl historické části města pravidelný půdorys, pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed. Jihlava, ač založena za Václava I., tak nese výrazné znaky měst, které Přemysl Otakar II. přímo založil.
V 70. a 80. letech 13. století byla těžba stříbra v Jihlavě a okolí nejživější.
Za
husitských válek nebylo katolické město Jihlava husity nikdy dobyto. Již roku 1420 se přidalo na stranu katolíků, což bylo pravděpodobně způsobeno německou národností většiny obyvatelstva (tzv. německý jazykový ostrov).
Odmítla i uznat vládu Jiřího z Poděbrad a ten 1458 dobyl. Poté se Jihlava nemohla dostat
dlouho z krize.
Oživení nastalo až na přelomu 15. a 16. století. Léta 1526–1619 jsou roky velkého rozkvětu města. Po velkých požárech došlo k rekonstrukci s výraznými renesančními rysy. Po roce 1522 se ve městě prosadilo luteránství.
Těžaři začali znovu těžit. Jihlava se jako jediné moravské město účastnilo
stavovského odboje r. 1546/47 a vyvázla pouze s 25 000 tolary pokuty a tzv. dědičnou pivní daní.
V období
30leté války se r. 1645 města zmocnili Švédové. Město přestavěli na barokní pevnost s předsunutým opevněním – bastionem. Po jejich odchodu v roce 1647 zůstalo ve zničeném městě pouhých 1 000 obyvatel.