Teplá klášter (Západočeské lázně)

Velmi významnou klášterní osobností byl opat Karel Reitenberger (1812–1827), který proslul především svým rozhodnutím založit město Mariánské Lázně, které následně dále systematicky rozvíjel. Tyto jeho aktivity však velmi citelně zatěžovaly klášterní hospodářství, což vyvolávalo velmi silný odpor mezi některými řeholníky a nakonec vedlo až k jeho odvolání. Jeho nástupci Adolf Kopmann (1828–1835) a Melchior Mahr (1843–1867) v budování města pokračovali. Melchior Mahr ještě před svým zvolením zastával funkci inspektora pramenů a mj. také nechal postavit tzv. Tepelský dům. Opat Marian Heinl (1843–1867) zase v Mariánských Lázních vystavěl kostel a děkanství.

Většina 19. století probíhala ve znamení relativního klidu a prosperity kláštera, přesto však utrpěl také některé významné ztráty. Jednou z nich bylo vymanění města Teplá z poddanské závislosti roku 1849. O pár let později se město stalo sídlem politického okresu Teplá.

20. století

Mezi rozporuplné osobnosti z řad klášterních představitelů se řadí především opat Gilbert Johann Helmer (1900–1944). Helmer byl velmi schopný hospodář a zároveň požíval velké společenské autority. Byl také velmi vzdělaný germanista. Během I. světové války se však u něho začaly projevovat také výrazné německé nacionalistické rysy, kdy aktivně podporoval válečnou angažovanost monarchie. Po rozpadu Rakousko-Uherska zase podporoval snahy o odtržení českého pohraničí a jeho anexi sousedním Německem. Přes tyto proněmecké postoje se za války klášteru nedařilo dobře a několikrát čelil snahám o zrušení. To se Helmerovi podařilo vždy odvrátit, mj. i tím, že nacistickým pohlavárům zdůrazňoval své předválečné proněmecké zásluhy. Přesto bylo několik řeholníků nuceno narukovat do armády. Roku 1942 nacisté zabavili majetek kláštera v Mariánských Lázních a klášter se ocitl pod dohledem gestapa. V jeho prostorách byla zřízena porodnice pro německé svobodné matky a bydlely zde příslušnice říšské pracovní služby. Klášter se podílel na správě nedalekého zajateckého tábora a v závěru války v něm byl umístěn také lazaret.

Americká armáda Teplou obsadila bez boje 6. května 1945. Opat Helmer se konce války nedožil (zemřel roku 1944), a jeho nástupce Petr Möhler (1944–1946) musel čelit důsledkům Helmerova politického dědictví. V září 1945 byl spolu s dalšími představiteli kláštera zatčen a internován nejprve ve svém bytě a od února 1946 v Chebu. Lidovému soudu se nakonec vyhnul a v dubnu 1948 byl odsunut do Německa. Ostatní řeholníci byli internováni v starobinci v Teplé a odsunuti již v dubnu 1946. Devíti členů tepelského konventu se nejprve ujal premonstrátský klášter ve Speinshartu, v následujících desetiletích exilový tepelský konvent vystřídal několik dalších působišť v Německu, až byl roku 1996 pro nedostatek členů rozpuštěn.