POZŮSTATKY PO ILYRECH

Co vlastně po Ilyrech zbylo do dnešních dnů. Není toho právě málo. Jsou to jak pozůstatky hmotné kultury, tak nemalé kulturní dědictví. K hmotnému ilyrskému dědictví patří především tzv. kažuni (v některých oblastech přímoří se jim říká bunje). Pochopitelně se původní kažuni nezachovaly, ale typ těchto staveb sahá hluboko do časů Ilyrů. Jsou to malé nízké domečky kruhového půdorysu, stavěné z lomového kamene na sucho bez malty, zastřešené rovněž lomovými kameny. Stavěly se v polích, olivových hájích i jinde jako úkryty před nepohodou nebo pro úschovu zemědělského nářadí. Témuž účelu slouží i dnes stovky kažunů v přímoří. Zcela autentickými pozůstatky po Ilyrech jsou tzv. gradiny, tj. opevněná sídliště (zdejší italské obyvatelstvo jim říká castelieri). Jednou z nejznámějších gradin je Picug u Poreče (pozůstatky tří pásů megalitických hradeb až 8 m vysokých, brány střežené několika věžemi aj.). Pozoruhodným pozůstatkem jsou i zbytky opevněného střediska Nesactium (chorvatsky Nezakcij) u obce Vizače v jižní Istrii. Byla to vlastně mohutná pevnost, hlavní a poslední útočiště ilyrských Histrijců před římskou expanzí ve 2. stol. Přes hrdinný odpor obránců Římané Nesactium dobyli a zničili do základů, poslední histrijský král Epulon se svou družinou spáchal sebevraždu, aby nepadl živý do rukou vítězů.