Chorvatsko: Ilyrové

Velmi pozoruhodným pozůstatkem po Ilyrech je tzv. japodská čepička z Liky, přesněji bronzová válečná pokrývka hlavy. Nalezená „čepička“ pochází z roku kolem 500 př.n.l. Japodové, ilyrský kmen usedlý ve vnitrozemí dnešního Chorvatského přímoří a istrijského krasu si pro své válečné účely vyráběli bronzové přílby zdobené vyklepávaným ornamentem. Zevnitř bývaly vyloženy tkaninou, svrchu byly uzavřeny buď kůží nebo plstí. Charakteristické pro ně byly ozdobné třásně, vyráběné z bronzového plechu. Dnešní čepičky jsou podobného tvaru jako ty prastaré kovové japodské, jsou však včetně svých třásní z plsti. Občas jsou ještě dnes k vidění u starších mužů v odlehlých vesnicích této oblasti.

V japodských nekropolích byly nalezeny stovky, ba tisíce jantarových předmětů. Jantar byl u Ilyrů velmi oblíben. Ilyrové za něj a za další potřebné výrobky platili mj. svým hlavním vývozním artiklem: léčivou rostlinou, kosatcem ilyrským (Iris ilyrica), který byl ve vzdělaném antickém světě velmi váženou léčivkou. Ve velkém se vyvážel i oblíbený lék, gentiana, nazvaný tak podle ilyrského krále Gentia. Ilyrského původu je také železná nádoba zvaná dnes peka (případně pokud je hliněná, čripnja). Po staletí se v nich pekl v řežavém popelu chléb, v nové době jsou oblíbená masa "pod pekou".

Dalmatský původ nezapře dalmatika, původně svrchní košilová část oděvu dalmatských pastýřů, která se v průběhu pastýřů rozšířila jako roucho jáhnů, kněží a biskupů po celém západním světě. Dalmatika byla též součástí korunovačního roucha římských císařů.

Pokud jde o jazyk Ilyrů, zůstal částečně zachován v tzv. istrorománském dialektu, který se udržel v některých istriských lokalitách, např. ve Vodnjanu, Bale a dalších. Ilyrský původ zjistili vědci u poměrně četných toponym, např. i jmen řek (Sáva, Dráva, Bosna), u názvů hor (Prenj v Bosně) a u poměrně četných dalších místních jmen.