HISTORIE

Osídlení ilyrským kmenem Liburnů se datuje do 9. století př. Kr.. Postupně je zatlačili Řekové (jejich osada Idassa). V l. stol. ovládli zdejší oblast Římané (římská osada Iader či Iadera nebo Jader), ale město si zachovala jistou autonomii. Po pádu západořímské říše se stal centrem Dalmátské provincie ve Východořímské (Byzantské) říši a sídlem jejího správce. Po vpádu Slovanů do Dalmácie Zadar zůstal pod správou Byzance a stal se jedním z center zbývající latinské populace (Slované potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkali Latini). Jak Byzantská říše postupně ztrácela vliv, zesílil vliv od 9. stol. chorvatského státu. Ti sem definitivně pronikli na začátku 11. století a s přestávkami Zadar ovládali.

Křižácká katastrofa

Zároveň o strategicky významné místo usilovala rozpínající se Benátská republika. Došlo k několika válečným střetům. Roku 1202 Benátčané dobyli křesťanský Zadar s pomocí křižáků IV. křížové výpravy, kteří jej vyplenili a vypálili. Benátčané byli původci tohoto válečného tažení křesťanského křižáckého vojska proti křesťanskému městu Zadaru, které bylo součástí říše křesťanského uherského krále. Křižáčtí vůdcové žádali Benátčany o převezení svého vojska do východního Středomoří, odkud chtělo začít tažení za osvobození Svaté země od nevěřících. Částka, kterou Benátská republika za převoz žádala, byla tak nehorázně vysoká, že ji křižáci nemohli zaplatit. S tím ovšem Benátčané počítali, a tak benátský dóže E. Dandolo navrhl křižáckým vůdcům dobýt bohaté město Zadar a z prostředků získaných jeho vyloupením pak Benátčanům zaplatit za převoz. A to se také stalo, i přes hrdinou obranu obyvatel města. Ve městě pak spolu s Benátčany řádili, loupili, pálili a zabíjeli plných 10 dní, jako by šlo o baštu nevěřících, a mohli tak Benátčanům zaplatit požadovanou sumu.