Po světových válkách

Po I. světové válce si Italové vynutili (1920) svrchovanost nad městem (přitom celé okolí bylo součástí tehdejšího Království Srbů, Chorvatů a Slovinců). Prováděli nevybíravým způsobem násilnou italizaci chorvatského obyvatelstva. Mnoho chorvatských vlastenců zaplatilo za své přesvědčení životem, jiní urychleně opustili město. Byly zrušeny všechny chorvatské školy, Chorvaté nesměli pracovat ve státních službách. Sňatky mezi italským a chorvatským obyvatelstvem byly zakázány. Město, z téměř tří čtvrtin italskojazyčné, pak po celé meziválečné období tvořilo důležitou oporu italské moci na Jadranu.

Za II. světové války bylo město Zadar jako bašta fašistů na Jadranu velmi poškozeno desítkami spojeneckých náletů, při nichž byly srovnány se zemí celé bloky domů, včetně historických památek (mnohé z nich se podařilo později zachránit). Nejtragičtější bylo období na přelomu let 1943/1944. Konce války se město dočkalo v troskách, protože bomby zničily celý zadarský přístav a 80 procent starého města. Počet obyvatel klesl na necelých 9 tisíc obyvatel (dnes 75 tisíc). Dokument o bombardování Zadaru a škodách, které způsobilo, na YouTube: Bombardiranje Zadra za vrijeme drugog svjetskog rata.

Novodobá historie

Ke konci války byl Zadar osvobozen, nezávislost získal již v roce 1944 a stal se součástí Chorvatska v rámci Jugoslávie. Italové byli povětšinou vyhnáni a město bylo znovu osídleno Chorvaty z vnitrozemí. Město se stalo turistickým centrem. To však trvalo jen do balkánských válek v roce 1991, kdy bylo ostřelováno Jugoslávskou lidovou armádou, která jej dva roky obléhala. Definitivní osvobození chorvatskou armádou se datuje k roku 1995.