Památky

I dnešní Zadar nese výrazné znaky římského urbanistického řešení (pravidelná síť ulic s cardem a decumanem, fórum). Bohaté antické památky odhaleny teprve bombardováním města za druhé světové války (základy templu, římské sloupy baziliky, domy na fóru aj.). Část akvaduktu mimo město.

Nejcennější památkou je předrománský patrový kostel sv. Donáta (Sveti Donat) z 9. stol., nejvýznamnější a nejmonumentálnější stavba této epochy ve východním přímoří, pravděpodobně inspirovaná kaplí Karla Velikého v Cáchách. Je 27 metrů vysoký, v patře matroneum, stojí na někdejším římském fóru. Zde se také nachází románský kostel P. Marie (Sveta Marija), součást někdejšího kláštera benediktinek. Za II. světové války byl kostel těžce poškozen, klášter zničen. Na jeho místě postaveny prostory nové, odpovídající duchu původní stavby. V nich je umístěná Stálá výstava sakrálního umění (Stalna izložba sakralne umjetnosti) známá pod populárním názvem "Zlato a stříbro Zadaru" (Zlato i srebro Zadra), část pokladu byla za války ukryta v základech sousední zvonice. I když po bombardování hrozilo prozrazení úkrytu, nedostaly se nádherné zlaté liturgické předměty a jiné cennosti do rukou nacistů.

V ulici Široka (Kalelarga) je katedrála sv. Anastázie (Sveta Stošija), raně křesťanské mučednice z období Diokleciánova pronásledování. Je to vzácná románská stavba z 12. - 13. stol. s bohatou plastickou výzdobou a původní kryptou. Z její zvonice se otevírá krásný pohled na celý Zadar. Podle mnohých historiků umění je její průčelí díky dokonalé harmonii svých horizontálních a vertikálních linií nejkrásnějším románským průčelím v Dalmácii. Je současně i největší dalmatskou svatyní. Začátkem 13. století, v roce 1202, zažil Zadar a s ním i nová katedrála obrovský šok: město oblehli a po těžkých bojích dobyli Benátčané, resp. s Benátčany spojené křižácké vojsko. Benátčané byli původci tohoto válečného tažení křesťanského křižáckého vojska proti křesťanskému městu Zadaru, které bylo součástí říše křesťanského uherského krále. Křižáčtí vůdcové žádali Benátčany o převezení svého vojska do východního Středomoří, odkud chtělo začít tažení za osvobození Svaté země od nevěřících. Částka, kterou Benátská republika za převoz žádala, byla tak nehorázně vysoká, že ji křižáci nemohli zaplatit. S tím ovšem Benátčané počítali, a tak navrhli křižáckým vůdcům dobýt bohaté město Zadar a z prostředků získaných jeho vyloupením pak Benátčanům zaplatit za převoz. A to se také stalo, i přes hrdinou obranu obyvatel města. Mezi zničenými domy, veřejnými stavbami, kostely a kláštery byla i katedrála sv. Anastázie, která byla pobořena a vypálen.