Francie: Bretaň

V 5. a 6. století zažila Bretaň druhou vlnu keltských imigrantů, tentokrát z Irska, Walesu a Cornwallu. Údajně poslední zbytky keltského národa Britů. Odtud také pochází dnešní francouzský název Bretagne = „malá Británie“. Přistěhovalci nazývali poloostrov Breiz Izel (Malá Británie), později jen Brittany. Keltové prchali z Britských ostrovů zřejmě před útoky germánských Anglů a Sasů a také před nájezdy Skotů ze severu. Mezi příchozími bylo mnoho kněží, biskupů, mnichů a poustevníků, kteří přinesli křesťanství. Většina bretaňských svatých pochází z této doby. Sedm nejuctívanějších je zakladateli sedmi biskupství. Místní Galové ochotně přijali jejich jazyk i prapůvodní zvyky, a znovu začali budovat svou staronovou vlast.

Od této doby je také krajina opředena legendami, které vznikaly ústním podáním právě v Bretani. V Malé Británii získal bájný král Artuš meč Excalibur od vodní víly Vivian. 

Středověk: Bretaňské vévodství

V roce 799 dobyl poloostrov francký král Karel Veliký. Jeho nástupce povýšil Bretaň na vévodství, aby zabránil dalším vzpourám svobodomyslných Bretonců. První vévoda, Nominöe, nicméně zdaleka loajální nebyl a v roce 845 slavně porazil francouzského krále Karla Holého v bitvě u Redonu. Existenci silné a nezávislé Bretaně potvrdil dalším vítězstvím i jeho nástupce, Erispöe, který se dokonce začal nazývat králem.

Další problémy zemi způsobovaly nájezdy Vikingů (ve Francii byli nazýváni Normany, odtud název sousední Normandie). Byli to pohané, a tak často pustošili kláštery a kostely, kde bylo kořisti nejvíce.

V polovině 10. století zemřel poslední král a region upadl v anarchii. O prvenství v zemi soupeřili mocní feudálové a do jejich boje zasahovala jak Anglie, tak Francie. V roce 1166 připadla Bretaň sňatkem Anglii, roku 1213 kapetovským hrabatům z Dreux. V roce 1213 se stal vévodou francouzský princ Pierre Mauclerc, ale on i jeho nástupci si udržovali relativní nezávislost na francouzském království. Éra této dynastie znamenala hospodářský rozvoj a skončila v roce 1341, kdy zemřel její poslední vévoda bez mužského potomka.