Francie: Bretaň

O trůn se přihlásili dva příbuzní, Jean IV. de Montfort a Charles de Blois. Jejich boj znamenal krvavou občanskou válku, která trvala čtvrt století a stala se součástí Stoleté války. Francouzi podporovali Charlese z Blois, zatímco Angličané Jeana z Montfortu. Válečnickými skutky se proslavil hlavně Bertrand du Guesclin, největší francouzský rytíř své doby, který bojoval na straně Charlese de Blois.

Válka o bretaňské dědictví si vyžádala hodně obětí a definitivně skončila až v roce 1364, kdy byl Charles zabit v bitvě u Auray. O rok později byl na základě smlouvy z Guérandu vyhlášen vévodou Jean V. z Montfortu. Montfortové vládli Bretani jako nezávislé zemi ze svého hradu v Nantes (později "sídlo" Aramisovo) a snažili se udržovat neutralitu v anglo-francouzské stoleté válce. Vnitropolitický klid a kulturní a hospodářský rozkvět znamenaly vrchol moci bretaňského vévodství. Feudální vztah k Francii byl spíše jen teoretický a panovníci dynastie Montfortů vysílali velvyslance do cizích zemí a obklopovali se téměř královským dvorem.

To však bylo mocnému sousedovi stále více trnem v oku. Francouzský král Karel VIII. přitáhl s mocným vojskem a zvítězil nad Bretonci v roce 1488 u St-Aubin-du-Cormier. Brzy po bitvě zemřel francouzský vévoda František II. a zanechal po sobě jen svoji dvanáctiletou dceru Annu z Montfortu.

Vévodkyně Anna a unie s Francií

Další dvě desetiletí ležel osud země na bedrech Anny. Aby uhájila nezávislost Bretaně, zasnoubila se s císařem Maxmiliánem, aby získala ochranu mocné Habsburské říše. Ale Karel VIII. přitáhl s vojskem, donutil ji zásnuby zrušit a přiměl ji, aby si vzala jeho. I když se Anna stala francouzskou královnou, podle svatební smlouvy zůstala zároveň suverénní vévodkyní Bretaně. Když Karel tragicky zahynul v roce 1498, Anna (které bylo 23 let) se provdala za jeho nástupce, Ludvíka XII. Podmínkou, kterou si vyjednala, byla pokračující nezávislost Bretaně.