Francie: Bretaň

Když Anna v roce 1514 zemřela, zdědila vévodství i královskou korunu její dcera Claude. Ta si vzala příštího francouzského krále – Františka I. Pro něj už nebylo obtížné přesvědčit Claude, aby mu bretaňské vévodství postoupila a po smrti královny došlo k definitivnímu sjednocení obou zemí. Smlouvu o unii schválily bretaňské stavy v roce 1532. Bretonce ale tradiční opoziční postoj vůči centrální vládě nikdy neopustil. Mezi důvody se uvádí nejenom dlouhá autonomie, ale i to, že Bretaň byla po Korsice druhou nejchudší oblastí Francie. Dědictví vévodkyně Anny je v zemi dodnes živé. Pozná se to na mnoha hotelích a restauracích, které se jmenují „Duchesse Anne“.

Začátek novověku: hospodářský rozkvět

I poté, co se stal francouzskou provincií, si region zachoval autonomii. Místní zástupci šlechty, církve a  měšťanstva měli soudní moc a určovali výši daní. Stavovský parlament sídlil v Rennes až do Velké francouzské revoluce. V 16. a 17. století se začal rozvíjet obchod se suknem a především námořní obchod. V roce 1534/35 objevil Jacques Cartier, pocházející ze St-Malo, Kanadu. Rybáři se stále více vydávali lovit tresky až k břehům Newfoundlandu.

Život v rámci Francie však měl i stinné stránky. Ludvík XIV. „Král slunce“, byl nemilosrdný ve vymáhání nových daní, čímž porušil privilegia bretaňského stavovského sněmu. Výsledkem byla rolnická vzpoura v roce 1675, která byla brutálně potlačena.

Ve stejné době se však poloostrov stal díky rybaření, námořnímu obchodu, pašování a pirátství nejdůležitější námořní provincií Francie a zůstalo to tak až do roku 1789. Brest byl nejdůležitějším vojenským přístavem. V Lorientu měla sídlo Východoindická obchodní společnost. Také z Nantes a St-Malo se plavily obchodní lodě až do východní Afriky a na Dálný východ. Město Roscoff bohatlo z pašování do Anglie a Irska. St-Malo bylo centrem moci pirátů a korzárů, leckdy podporovaných státem, ale vyplouvaly odtud i zaoceánské rybářské lodě, stejně jako ze St-Brieuc. Rostoucí bohatství se týkalo ale jen přístavů, vnitrozemí zůstalo zaostalé.