Legendy:

* Krak, Vanda (původu chorvatského)

* Popel, Piast (původu velkopolského)

* Piast - legendární kníže

Od 6. stol. se kmeny Polanů a Vislanů začínají usazovat na území dnešního Polska.

Legendy:

* Teta+Kazi+Libuše, Přemysl Oráč, Šárka, Bivoj, pověst o válce lucké (Kosma)

* cca 620 Sámova říše, šlo o kmenový svaz s centrem pravděpodobně na jižní Moravě

* cca 631 bitva u Vogastisburku (vrch Rubín ? v západních Čechách), slovanské kmeny porazily vojska Franské říše

* Soustřeďovací proces vyšel od kmene Polanů, kteří měli sídlo knížecí moci v Hnězdně nad jezerem Goplem, postupně si podmanili ostatní kmeny (okolí řeky Warty).

Začátek a průběh tohoto procesu není podrobněji znám, ale konec tohoto procesu spadá do doby vlády Měška I. a jeho syna Boleslava Chrabrého na konci 10. století

* 805 vojska Karla Velikého marně dobývala hradiště Canburg (zř. Kanina - Hradsko u Kokořínska), ale Čechy byly od této doby nuceny platit tribut

* 817 Ludvík II. Němec, zakladatel Východofranské říše obdržel Bavorsko, Korutany a do sféry vlivu i Čechy a Avary

* 830 Velká Morava, vznik rané formy státu. Zahrnula posléze i Čechy, Slezsko, Slovensko a Podunajskou nížinu. Předáci Moravanů přijali křest, lid zůstal pohanský.

- MOJMÍR I. (830-846), první knížecím panovníkem Moravanů, přijal křesťanství, zakl. dynastie Mojmírovců

- 845 křest 14 českých knížat v Řezně (?)

* ROSTISLAV (846-870, jeho synovec), složil slib věrnosti Ludvíkovi II., ale rozšíření vlivu Moravy do Čech vedlo k válkám s Ludvíkem

- 860 chtěl posílit státní zřízení přijetím křesťanstí, vyslal mise k papeži do Říma a Cařihradu

- 863 příchod Konstantina (Cyril) a Metoděje, moravské poselstvo v Cařihradu bylo rychlejší

- 869-885 Metoděj misijním biskupem pro Slovany

- 870 spory o církevní vliv vedly k tomu, že byl Rostislav zajat svým synovcem Svatoplukem a vydán Frankům, kteří jej údajně oslepili

* SVATOPLUK (870-894) začal rozšiřovat svrchovanost říše spolu s šířením křesťanství i na Čechy (po smrti českého knížete Bořivoje) a Slezsko, za jeho vlády nastal největší rozkvět říše

- 880 zřízeno moravské arcibiskupství pod vedením Metoděje

- 885 umírá Metoděj, narůstá spor mezi latinskými a slovanskými kněžími

* MOJMÍR II. (894-906?)

- 903-4 nájezdy maďarských kmenů vedly k rozpadu Velké Moravy, vyčerpaná společnost se vracela k předstátnímu stavu a pohanství

--------------------------------------------------------------------

* BOŘIVOJ (870-888?), první historicky známý český kníže, se ženou Ludmilou (svatořečenou) přenesl své sídlo z Levého Hradce na pražské hradiště, zakl. rodu Přemyslovců

- 872-4 pomáhal moravskému knížeti Svatoplukovi v jeho boji proti Frankům, přijal na Velké Moravě křest a začal šířit křesťanství mezi Čechy, to vyvolalo v Čechách odpor, které pomáhalo potlačovat moravské vojsko

- 888/9 po jeho smrti převzal vládu nad Čechami Svatopluk

* 895 jeho synové Spytihněv I. (894-915) a Vratislav I. (915-921) s ostatními českými knížaty se uvolnili ze závislosti na Velké Moravě a uznali svrchovanost východofranské říše, tím začlenili české území do svazku pozdější Říše a západokřesťanského civilizačního okruhu

* MĚŠEK I./MIESZKO  (960/3-992?) první historický známý panovník Polska (zakladatel dynastie Piastovců, kteří panovali až do r. 1370). Nepouštěl se do vysilujícího boje s Němci, kteří zatím porobili Slovany na Labi, poddal se na čas jejich vlivu

- r. 966 přijal při sňatku s Doubravkou, dcerou českého knížete Boleslava I., křest od Čechů a misionáře a položil základ christianizace Polska.

- založil biskupství v Poznani, tím začal užší styk se západní civilizací.

- rozšířil stát až k pobřeží Baltu, ovládl Pomořansko, nad českým knížetem Boleslavem II. získal Slezsko vč. Krakova (r. 990).

- na konci života odevzdal Polsko listinou zvanou Dagome iudex do ochrany papeži, tím zabezpečil Polsku samostatné postavení, které se nestalo na rozdíl od českých zemí součástí Říše a vyvíjelo se jako samostatný útvar.

* BOLESLAV CHRABRÝ/BOLESLAW CHROBRY (992-1025?, jeho syn). Jeho hlavním cílem bylo posílit v Polsku křesťanství, které přinášelo vyvinutější hospodářský systém a vyšší kulturu. Podporoval činnost misionářů: sv. Vojtěcha, Bruna Querfurtského

- r. 999 (nebo 1000) založeno arcibiskupství v Hnězdně a další podřízená biskupství i kláštery (např. v Týnci, na Lysé Hoře)

- dobyvatel a organizátor, rozdělil říši na okresy s obrannými hrady (hradská soustava), využil počáteční mír s Němci a rozšířil svoji moc o Pomoří, Chorvatsko, Slezsko, Moravu a Slovensko, které většinou v letech 990-999 vybojoval na českém státě.

- ? založena Vratislav (Vratislavia, asi podle Vratislava I.)

* VÁCLAV (923-935) připojil okolní knížectví k pražskému centru, posiloval moc církve, vyžádal si ostatky sv. Víta a založil stejnojmenný kostel

- 935 zavražděn svým bratrem Boleslavem v souboji o moc (vznik Václavova kultu, svatořečen zřejmě biskupem Vojtěchem)

* BOLESLAV I. „Ukrutný“ (935-972, bratrovrah)

- připojil k české doméně Moravu, Slezsko s Vratislaví, Krakovsko aj., budoval hradskou správu, razil mince, šířil křesťanství = stal se skutečným tvůrcem českého státu

* BOLESLAV II. „Pobožný“ (972-999, jeho syn) dokončil sjednocení Čech pod vládou Přemyslovců, pokračoval zdárně v christianizaci země, posiloval kult sv. Václava

- 973 vznik pražského biskupství

- 982  Vojtěch Slavníkovec se stal druhým pražským biskupem, podílel se na projektech úplné christianizace střední Evropy

- 992 Vojtěch založil břevnovský klášter, ale prosazování křesťanství narazilo v Čechách na rodové zvyklosti. Opustil Čechy pro rozpory s vrchností kvůli pohanským zvykům a odešel do Uher, kde se zasloužil o počátek jejich christianizace

- 995 Přemyslovci vyvraždili Slavníkovce

- 996-7 byl Vojtěch přijat Boleslavem Chrabrým při své misijní cestě do pobaltských Prus, kde zemřel mučednickou smrtí (997). Boleslav Chrabrý vykoupil jeho tělo a pohřbil jej v Hnězdně, které se stalo centrem svatovojtěšského kultu

 - 999 umírá Boleslav

- 1003-4 dobyl i Prahu, prohlásil se českým králem. V podstatě se mu však Čechy nepodařilo podrobit a sjednotit tak celé západní Slovanstvo.

 - 1020 ztratil Moravu, jež přešla zpět pod nadvládu českého knížete.

- r. 1025 byl korunován na krále, nedlouho poté zemřel.

* Měšek II. (1025-1034, jeho syn). Rezignoval na královský titul. Odboj bratrů, kmenových knížat a útoky okolních zemí vedly ke ztenčení panství.

* Po smrti Měška II. vládli krátce jeho synové Boleslav II. a Kazimír, který radši uprchl ze země

* 1037-39 v zemi nastalo období bezvládí a vypuklo mohutné lidové protikřesťanské povstání. Rozpadu Polska využil český kníže Břetislav I. ke kořistnickým vpádům

* KAZIMÍR I. OBNOVITEL/KAZIMIERZ (1039-1058). Zástupci křesťanských řádů jej povolali zpátky do země. S německou pomocí  postupně získal velkou část původního území zpět

- 1050 i Slezsko od Čechů

- sídelním městem se stal Krakow

* Boleslav II. Smělý (1058-1079, jeho syn) Po celý život vedl války s Čechami, Uhrami a Ruskem.

- 1076 papež mu poskytl královskou korunu, protože v boji o investituru stál na straně papeže.

- byl ze země vyhnán poté, co nechal zabít krakovského biskupa Stanislava.

* Vladislav I. Heřman (1079-1102, jeho bratr). Byl slabý vládce, vládla spíše šlechta, moc Polska poklesla, vnitřní život opanovaly nekonečné rozbroje. Udržoval těsné styky s českým státem.

* v boji o pražský knížecí stolec hledají přemyslovská knížata oporu u polského krále Boleslava Chrabrého i v Říši:

* Boleslav III. „Ryšavý“ (999-1002), neschopný a krutý, zbaven vlády za pomoci Poláků

* Vladivoj (1002-03), byl dosazen na trůn, pravděpodobně Přemyslovec a opilec

- po jeho smrti ovládl Čechy Boleslav Chrabrý, nezískal však v zemi plné uznání. Češi se stavěli na stranu jeho protivníka, římskou říši

* JAROMÍR (1003, 1004-12, 1033-34)

- 1004 vytlačil polské posádky z českých hradů. Úvahy o „slovanské veleříši“ asi nenadchly české předáky, protože Polská říše byla spíše mohutným kořistným útvarem

 * OLDŘICH (1012-1033) stabilizoval poměry v Čechách,

- 1019 dobyl na Polácích Moravu

* BŘETISLAV I. (1034-1055) zcela překonal krizi přemyslovského státu, staral se o budování hradské soustavy v Čechách i na Moravě, zavedl seniorát, tj. dědičnost úřadu panovníka nejstaršímu synovi, vyhlášen první známý český zákoník

- 1039 dobyvačné tažení do Polska, ovládl mj. Slezsko, Krakovsko i Hnězdno, zmocnil se těla sv. Vojtěcha a přenesl jeho ostatky na pražský hrad

- 1054 zřekl se nároků na většinu Slezska, ale za tribut

* Spytihněv II. (1055-61)

* VRATISLAV II. (1061-1092), první český král, byl mu udělen za vojenskou pomoc císaři v boji o investituru (papež versus císař)

- 1085 získal hodnost krále českého a polského, držel Míšeňsko, Budyšínsko aj. územní državy

* Břetislav II. (1092-1100, jeho syn) vedl odboj proti otci, kterého zbavil vlády

- záhy r. 1100 byl zavražděn

* BOLESLAV III. „KŘIVOÚSTÝ“/KRZYWOUSTY (1102-1138). Byl posledním významnějším raně středověkým panovníkem Polska. Opět povznesl důstojnost země, pečoval o utvrzení křesťanství. Před svou smrtí rozdělil zemi na čtyři úděly, které připadly jeho čtyřem synům.

- za sídlo země určil Krakov. Přenesení sídelního místa z Hnězdna se interpretuje jako rezignaci na aktivní politiku vůči pobaltským Slovanům.

* 1138 umírá. Země byla rozdělena, to způsobilo oslabení ústřední moci, protože synové a jejich následníci mezi sebou válčili, do rozbrojů v zemi zasahovala šlechta.

- na oslabenou zem útočily ze severu divocí Prusové a Jatvěgové. Polsko se rozkládalo.

* Po smrti Břetislava II. jse mezi představiteli přemyslovského rodu opět počaly boje o knížecí stolec:

- Bořivoj II. (1101-07 a 1117-20)

- Svatopluk Olomoucký (1107-1109)

- 1107 svrhl Bořivoje

- 1108 vyvraždil Vršovce

- 1109 byl zavražděn na válečné výpravě do Polska

* VLADISLAV I. (1109-1125, syn Vratislava II.) jeho

panování prosadili čeští předáci i proti nárokům jeho staršího bratra Bořivoje II., tím byl porušen seniorát. Obnovil integritu českého státu.

* SOBĚSLAV I. (1125-1140, jeho bratr) dosadila jej aristokracie po vzájemné dohodě, seniorát byl definitivně opuštěn

* VLADISLAV II. (1140-73, syn Vladislava I.)

- 1140 dosazen z vůle šlechty na vládnoucí stolec

- 1141-2 válka s mocichtivou šlechtou

- 1158 dědičný titul krále obdržel od císaře Fridricha Barbarossy za pomoc při tažení na Miláno, nebyl uznáván papeži

* SOBĚSLAV II. (1173-1178) byl dosazen s pomocí císaře, ale domácí rozbroje o moc pokračovaly

- 1182 na setkání Přemyslovců v Řeznu byl udělen moravským Přemyslovcům pro oblast Moravy statut markrabství moravské, čímž byla zdůrazněna její specifická závislost na říši a jistá samostatnost vůči Česku

* Konrád II. Ota (1189-1191)

* Jindřich Břetislav (1193-1197)

* PŘEMYSL I. OTAKAR (1192-93, 1197-1230)

- 1192-93 český kníže

- 1197 začátek jeho vládynout, ukončil období dynastických rozbrojů, počátek prudkého růstu českého státu

- 1198 králem, obnovil tuto hodnost pro Čechy

* 1226-1228 do země povolán na pomoc Ŕád německých křížovníků, kterému byla darována r. 1228 země Chelmsko a Lobavsko.

* polská knížata se dále vybíjela v drobných bojích mezi sebou a jednotlivá knížectví se stále zmenšovala

* Jindřich I. Bradatý (1201-1238). Opanoval celé Slezsko, dobyl Krakovsko vč. větší část Velkopolska. Protože tatarské nájezdy způsobily úbytek původního obyvatelstva, povolal do země (hl. Slezska) německé kolonisty, kteří časem ovládli důležitá města: Vratislav, Poznaň, Krakov, Hnězdno, Lublin, Plock aj.

- 1241 jeho knížectví se rozpadlo pod nájezdy Tatarů, kteří i v dalších letech pořádali pustošivé nájezdy na polská území.

* 1240 Řád neměckých rytířů převzal darované země a začal s podporou německých a polských knížat boj proti Prusku, které dobyl. Ovládl i Pomořansko. Začátek vzniku mocného panství Řádu na severu země.

- 1283 Řád německých rytířů dokončil porobení Pruska a začal usilovat o rozšíření svého vlivu

* K ukončení rozervanosti Polska došlo díky cizím vlivům -  hl. českým - až na konci 13. století:

- po r. 1288 nastaly boje o trůn mezi Jindřichem IV., Přemyslavem Velkopolským a Vladislavem Lokietkem

- 1290 po smrti Jindřicha povolali především němečtí kolonisté českého krále

- 1291 český král Václav II. ovládl Malopolsko a Sandoměřsko, r. 1296 dobyl téměř již všech území polských

- 1300 VÁCLAV II. byl v Krakově korunován za polského krále.

* Přemysl  I. Otakar (pokračování)

- 1204 královskou hodnost uznalo papežství, Přemyslovci však na rozdíl od Uhrů a Poláků netoužili zcela oddělit stát od Říše, naopak posilovali svoji pravomoc v jejím rámci

- 1212 Zlatá bula sicilská, zdůraznila čestný vztah státu k Říši, ne vztah poddanský. Přemyslovci získali královskou korunu jako dědičný titul a byla stvrzena příslušnost Moravy a pražského arcibiskupství k českému státu a právu

- 1230 umírá

* VÁCLAV I. (1230-1253)

- upevnil autoritu Čech, za jeho vlády se do jeho vlivu dostávají vévodové korutanští a slezská knížata

* PŘEMYSL II. OTAKAR (1253-1278) „král zlatý a železný“, za jeho vlády se poprvé těžiště moci v Říši přesunulo na východní hranici

- 1251 získal Rakousy a Štýrsko (vévodou rakouským)

- 1253 nastoupil na český trůn

- 1254-1255 křížová výprava do Pobaltí, založil město Königsberg (Královec, Kalinigrad)

- 1260 získal Korutany, Kraňsko aj.

- 1260 začátek těžby stříbra v Kutné Hoře, zakládal královská města a hrady jako opory král. moci

- 1278 zabit v průběhu bitvy na Moravském poli

* VÁCLAV II. (1283-1305)

- jeho vláda znamenala rozkvět země a jeho velkou expanzi

- 1290 popravil Záviše z Falkenštejna

- 1291 obsadil Krakow vč. Slezska

- 1292 ovládal jižní země Polska, sváděl boj s Piastovcem, Ladislavem Lokietkem

* VLADISLAV I. LOKÝTEK/WLADYSLAW LOKIETEK (1314-1333)

- 1306 po vymření Přemyslovců postupně získával nadvládu nad většinou Polska

- 1309 získal Pomoří

- 1311-12 povstání proti jeho vládě organizoval Jan Lucemburský, který používal titul polského krále

- 1314 zvolen polským králem

- 1319/20 Lokietek korunován, Jan Lucemburský korunovaci neuznal

- 1326 začaly války mezi Řádem a Lokietkem o Pomoří. Na jeho straně stál král uherský a říše Litevská, na straně Řádu Braniborsko a český král Jan L. Výsledek boje byl nerozhodný

- 1333 v průběhu bojů Lokietek „druhý obnovitel Polska“ umírá

* KAZIMÍR III. „VELIKÝ“/KAZIMIERZ WIELKI (1333-1370, jeho syn). Organizoval nové sjednocení země, za jeho vlády získalo Polsko opět mezinárodní důležitost. Snažil se vysílené zemi získat mír:

- 1335 se vzdal Slezska ve prospěch Jana Lucemburského, ten se naopak zřekl nároku na polský trůn po Přemyslovcích

- 1348 uznal českou svrchovanost nad Slezskem

- 1364 založil universitu v Krakově

- neměl mužských potomků a jím také končí vláda Piastovců, proto uzavřel smlouvu o nástupnictví s uherským princem Ludvíkem

* Ludvík Uherský (1355-1382)

- 1355 přijat za krále polského po smrti Kazimíra, o zemi se ale nestaral

- 1382 umírá, následnicí byla jeho dcera Hedvika. Polská šlechta ji za manžela vybrala litevského velkoknížete Jagella.

* VLADISLAV II. JAGIELLO/WLADYSLAW (1386-1434).

- 1385 povolán na polský trůn. Důvodem této volby bylo posílení vůči Řádu německých rytířů. Litevský kníže Jagiello musel s přijmutím polského trůnu přijmouti křest s celým národem.

- 1386 pokřtěn jménem Vladislav a korunován na krále. Dochází k formálnímu propojení v unii s Litvou.

- 1300 ražba českého/pražského groše

- 1300 získal pro sebe polskou korunu v Hnězdně, jeho druhou ženou byla polská princezna Alžběta Rejčka, posléze ovládl většinu území Polska, ale vládl prostřednictvím hejtmanů, takže ke sjednocení země nedošlo (česko-polská personální unie 1300-06)

- 1301 získal uherskou korunu po vymření Arpádovců

- 1305 umírá, Čechy usilovaly nadále o udržení česko-polského soustátí, tuto orientaci posílil sňatek Václava III. s Violou Těšínskou z dynastie Pistaovců, v Polsku kladně působily české státní vzory

* VÁCLAV III. (1305-1306)

- 1301 byl korunován v Uhrách na krále jako Ladislav V.

- 1304 dezertoval z Uher

- 1306 zavražděn v Olomouci při tažení do Polska, jím vymřela Přemyslovská dynastie po meči

* Jindřich Korutanský (1306, 1307-1310)

- 1306, 1307-1310 králem českým, než jej vyhnal Jan Lucemburský, jeho ženou byla Anna Přemyslovna, druhá dcera Václava II.

* Rudolf Habsburský (1306-07)

- 1306-1307 králem českým, po jeho smrti opět králem Jindřich Korutanský

JAN LUCEMBURSKÝ (1310-1346)

- 1310 oženil se s Eliškou Přemyslovnou, dcerou Václava II., čímž započalo panování lucemburské dynastie v Českém království. Celý svůj život proválčil, především s Wittelsbachy a moc v Říši

- 1322 připojil Chebsko, 1329 Horní Lužici, 1335 Vratislav

- 1346 padl u Kresčaku

KAREL IV. LUCEMBURSKÝ (1341-1378, jeho syn)

- 1333 markrabětem moravským

- 1341 otcovým spoluvládcem v Čechách

- 1344 pražské biskupství povýšilo na arcibiskupství

- 1346 zvolen římským králem, po otcově smrti se stal českým králem

- 1348 založil Pražskou universitu

- 1348 Slezsko součástí české koruny, hl. sídlo Vratislav

- 1349 podruhé korunován římským králem

- 1355-1356 Zlatá bula Karlova, říšský zákoník

VÁCLAV IV. LUCEMBURSKÝ (1378-1419, jeho syn)

- 1378-1419 českým králem

- 1393 při sporech s církví dal umučit generálního vikáře Jana z Pomuku, který se stal legendárním Janem Nepomuckým

- vznik panské jednoty bojovala s panovníkem o podíl na moci, což se jí podařilo, krále několikrát uvěznila

- 1380 Čechy postihla morová rána, která uvedla v pohyb mnoho rušivých jevů, mj. i zájem lidí o víru a následně kritiku chování katolické církve

- 1409/10 bitva u Grunwaldu a Tannenberku, Řád utrpěl těžkou porážku, dochází k užšímu propojení polské i litevské společnosti

- 1411? jednání ve Vratislavi: další války s Řádem vedly k tomu, že Polsko nechalo rozhodnout spor císaře Zikmunda Lucemburského, který překvapivě podpořil Řád. Polsko se odvrátilo od katolického vedení a naopak projevovalo velké sympatie českému husitství. Základem byla národní příbuznost a společný odpor vůči německému živlu.

- 1420 Jagielo odmítl nabízenou českou korunu, učinil jiný polský vysoký šlechtic Korybutovič. Polské katolické duchovenstvo bylo proti

- 1434 umírá Vladislav Jagellonský

* Vladislav III. Varnenčík (1434-1444, jeho syn). Vládl pod vlivem šlechty

- 1438 uznán zletilým

- 1444 padnul v bitvě u Varny v boji proti Turkům

* KAZIMÍR IV. JAGELLOVSKÝ (1447-1492, bratr Vladislava). Zvolen za polského krále

- 1453 kapituloval Malbork (Marienburg)

- 1454 zástupci Prus vypověděli upadajícímu německému řádu poslušnost, protože se chtěli spojit s Polskem. Následovala třináctiletá válka, ve které řád utrpěl konečnou porážku.

- 1466 2. toruňský mír: Řád odstoupil Polsku Pomoří, Chelmsko a záp. Prusy a stal se lenním poddaným  polského krále.

- navenek zaujímalo Polsko v té době postavení velmi mocné, jmenovitě ve sporu kurie s Jiřím Poděbradským.

- zemi ohrožují především Turci

- vzrůstá moc stavů, především vyšší šlechty, zárodky budoucího Sejmu

- 1492 Kazimír umírá

* Jan Albrecht (1492-1501). Přijat za krále. Úzké spojení s Litvou pokračuje

- 1497 podnikl velikou výpravu proti Turkům. Skončila nezdarem.

- 1400 byl zbaven moci nad Říší, ponechal si však titul Římského krále, za jeho vlády vzrostla moc stavů

- 1402 Mistr Jan Hus se stává oblíbeným kazatelem v Betlémské kapli, jeho program nápravy křesťanstva se těšil sympatiím krále Václava

- 1409 Dekret kutnohorský

- 1412 do této doby král podporoval téměř bez výjimka Husa

- 1414 Kostnický koncil odsoudil viklefismus a husitství, konal se pod záštitou Zikmunda

- 1415 Hus byl v Kostnici upálen

- 1418-19 Zikmund pohrozil Václavovi křížovou výpravou

- 1419 po smrti Václava IV. propukla husitská revoluce v Čechách naplno, s ní se posléze identifikovala větší část české společnosti, proti byli však mnozí Moravané, slezská knížectví setrvala na katolické straně

- 1420 formulace tzv. čtyř pražských artikulů

- 1421-22, 1427, 1431 křižácké výpravy, bitvy u Žatce a Německého Brodu, Tachova a Domažlic

- 1424 zemřel Jan Žižka

- 1431 koncil v Basileji, rozhodl se jednat s husity o podmínkách návratu do lůna církve

- 1434 bitva u Lipan: porážka radikálních husitů

- 1436 Zikmund potvrdil kompaktáta v Jihlavě, která legalizovala přijímání z kalicha

ZIKMUND LUCEMBURSKÝ (1436-37, bratr Václava). Zasahoval do českých poměrů i jako uherský král (1387), byl považován za skutečného dědice diplomatických schopností Karla IV. Roku 1433 získal císařskou korunu

- 1436 uznán českým králem, uznal váhu zemských sněmů, tj. šlechtických stavů

- 1437 umírá v podstatě na „útěku“ do Uher, tj. konec Lucemburské dynastie na českém trůnu

* ALBRECHT V. HABSBURSKÝ (1437-1439, jeho zeť). Po smrti Zikmunda získal českou, uherskou a římskou korunu, jeho manželkou byla Zikmundova dcera Alžběta. Mělo dojít k propojení Lucemburků a Habsburků a měl pokračovat v ideích Zikmunda vytvořit ve střední Evropě podunajskou monarchii. Část Čechů chtěla polského prince Kazimíra

- 1439 umírá, jím se zhroutila prestiž římského panovníka, ve středu Evropy proběhl boj o převahu

* 1440 bavorský vévoda Albrecht byl Čechy zvolen za vládce, protože nezletilý potomek Albrechta V., Ladislav Pohrobek, se nemohl ujmout vlády. Vévoda Albrecht volbu nepřijal

* 1452 Jiří Poděbradský zvolen zemským správcem

* LADISLAV POHROBEK (1453-1457, syn Albrechta V.)

- 1453 teprve jako třináctiletý se ujímá vlády

- 1457 umírá, mezitím vzrostla moc sněmů

* JIŘÍ PODĚBRADSKÝ (1458-1471) „husitský král“

- 1458 zvolen sněmem českým králem (Češi napodobili Uhry, kde byl král také volen - Matyáš Korvín). Tím byl popřen princip dědičnosti - první skutečná volba panovníka.

Chytrou politikou obnovil stát, v zemi vládla náboženská snášenlivost

- 1462 papež prohlásil kompaktáta za zrušená, tím vyhlásil Jiřímu Poděbradskému boj, zvýšil se odboj katolíků

- 1469 Matyáš Korvín byl zvolen českým králem na Moravě. Jiří Poděbradský kontroval tím, že uzavřel smlouvu s polským králem Kazimírem IV., že po smrti Jiřího P. zdědí český trůn Vladislav Jagellonský

* VLADISLAV II. JAGELLOVSKÝ (1470-1516, syn polského krále Kazimíra IV., katolík)

- 1470 zvolen českým krále, od počátku své vlády soupeřil o trůn s Matyášem Korvínem

- 1478-79 dohoda s Matyášem K., který si ponechal vládu nad Moravou a Slezsku

- 1483 kališníci zmařili povstání katolíků

- 1485 uzavřen kutnohorský náboženský smír, katolíci uznali kompaktáta (r. 1512 jejich platnost prodloužena)

- 1490 umírá bezdětný Matyáš Korvín, Vladislav II. J. získal i korunu uherskou a přesídlil do Budína, do Čech jezdil sporadicky

- 1490 Slezsko opět vedlejší zemí koruny české

* ALEXANDER JAGELLOVSKÝ (1501-06, jeho bratr). Velkokníže litevský byl zvolen i králem polským.

- 1501 v Mělníce na volebním sněmu došlo k velmi těsnému propojení Polska a Litvy

- 1505 přijaty zákonné reformy „Nihil novi“, jimi byla v Polsku uzákoněna parlamentní vláda, kdy král bez vysoké šlechty a úředníků nesměl nic přijmout

* SIGMUND I. STARÝ/ZYGMUNT STARY (1506-1548, poslední syn Kazimírův). Jeho vláda byla slabá a neprozíravá. Nastává úpadek královské moci, naopak moc šlechty nadále vzrůstá.

- uhnul též v otázce nástupnictví na českou a uherskou korunu Habsburkům po smrti Vladislava

- 1520 poslední válka s Řádem. Přes vítězství se Sigmund Pruska vzdal.

- 1537 vzůst moci šlechtických stavů na úkor panovníka

* SIGMUND II. AUGUSTA/ZYGMUNT AUGUST (1548-1572, jeho syn). Během jeho panování rozšiřuje se v Polsku reformace, jmenovitě luteránství a také církve z doby husitské.

- 1562-71 válka o Livonsko donutila krále k vnitřním změnám, zvláště v oblasti duchovní. Za jeho vlády však stále více narůstá moc šlechty

- 1569 Lublinská unie - opětovné sjednocení Polska s Litvou pod označením Rzecz pospolita, byla velice nábožensky tolerantní

- 1572 smrtí Sigmunda II. vymřel rod Jagellovců. Po jeho smrti je stát v rukou stavů, neboť panovník již nemá téměř žádnou moc

* JINDŘICH Z VALOIS (1573-?, bratr francouzské krále). Zvolen sněmem novým králem. Podle podmínek volby vykonával pouze funkci nejvyššího úředníka republiky. Trůn nebyl pro něj dědičný

- 1574 přibyl do Polska, ještě ve stejném roce z Polska ujel, aby převzal královské dědictví francouzské.  Polské stavy znovu hledají nástupce na trůn, uvažovaly i o českém magnátovi Vilémovi z Rožmberka.

* ŠTĚPÁN BATHORI (1576-1586, vévoda sedmihradský). Počínal si zdatně vojensky a věnoval se vnitřním reformám ve snaze odvrátit sobecké zájmy velmožů. Podporoval katolickou církev.

- 1578 reforma soudní a berní.

- snažil se omezit konání velmožské anarchie, ale tuto jeho činnost zastavila smrt r. 1586. V následujících letech se proti sobě postavily velmožské strany se svými novými kandidáty, aby se po bitvách nakonec prosadil švédský princ Sigmund z rodu Vasů.

* SIGMUND III. (1587-1632). Byl však zklamáním. Polsko pouze využíval pro své katolické zájmy. Počátky švédské dynastie Vasovců.

* 1501 vyšší šlechta se právně uzavírá a vytváří panský stav, nižší šlechta tvořila skupinu rytířů, městský stav se skládal z mešťanů královských měst - mezi stavy vzniká napětí a boje

- 1515 Vídeňské úmluvy - smlouva mezi Jagellonci a Habsburky týkající se následnictví

- 1516 umírá

* LUDVÍK JAGELLONSKÝ (1516-1526, jeho syn). Oženil se s Marií Habsburskou, vládl nepřesvědčivě, moc stavů zesílila. Zdědil českou i uherskou korunu

- 1526 v zemi téměř občanská válka, česká a uherská vojska prohrávají boj s Turky u Mohače, král padl při útěku z bitvy, konec dynastie Jagellonců na českém trůně, česko-uherská unie se rozpadla

* FERDINAND I. HABSBURSKÝ (1526-64). Jeho manželkou byla Annu, dcera Vladislava Jagellonského

- 1526 zvolen českými stavy (kandidátem byl i polský král Zikmund III.). Vedlejší země Koruny české, Morava, slezská knížectví, Horní a Dolní Lužice jej nepřijaly. Uznaly však nárok Anny Jagelonské, v těchto zemích se stal spoluvládcem. Počátek dynastie Habsburků

- 1528 získal i uherskou korunu, vznik personální unie tří států: uherského, českého a rakouského. Snažil se posilovat centrální moc a omezovat moc stavů, přestože slíbil zachovat stavovský stát. Snažil se prosadit rekatolizaci

- 1546-47 tzv. šmalkaldské války vedly k vyhrocení situace mezi českými stavy a snahou panovníka o absolutní vládu, stavy vyhlásily odboj

- 1556 uvedl do Prahy jezuity

- 1564 vymohl na papeži povolení přijímání podobojí, zakrátko umírá

* MAXMILIÁN II. (1564-1576, jeho syn)

- 1572 neúspěšně se pokoušel získat polský trůn

- 1575 nekatolická vyznání se dohodla na novém vyznání víry, České konfesi, tu Maxmilián (byl katolík, ale sympatizoval s luterstvím) povolil, protože chtěl korunovat v Čechách svého syna Rudolfa

- 1576 umírá

RUDOLF II. (1576-1611, jeho syn)

- 1583 Praha sídlem císařského dvora

- 1598-99 podporoval katolíky při získávání úřadů, především Lobkovice

- 1601 strhl Polsko do dlouholeté války se Švédskem o následnictví. Katolické zájmy vedly k rozporům v polské církevní unii, šlechta se bouřila proti katolickým představitelům, to vedlo k vnitřním svárům a bojům s králem a prohlubovala se vnitřní anarchie v Polsku.

- 1604-10 polské intervence v Rusku (války trvaly až do roku 1667)

- 1610 Sigmund III. přitáhl pod Moskvu ve snaze získat pro sebe ruskou korunu. Kvůli jeho katolické nepovolnosti proti němu povstal ruský lid, polský král vypuzen, i když získal některá ruská území

- 1617 válka se Švédskem, které opanovalo Livonsko a část Prus. Dále vedl válku s Turky a v podstatě v dohodě s rakouským císařem výboje proti všem okolním protestantským zemím. Tyto války byly vedeny v rámci třicetileté války. Sigmund vedl války pouze pro svůj prospěch, takže šlechta pozbývala zájmu o národní zájmy státu a začala se věnovat stavovským záležitostem. Udržovala si pro sebe výhody nevázanosti a „zlaté svobody“. Moc na sebe strhla velmožská oligarchie, jejímž nejsmutnějším výrazem byla tzv. konfederace, totiž revoluční branné spolky šlechty za nějakým politickým účelem

* Vladislav IV. (1632-1648, jeho syn). Zvolen králem. Nepropagoval tolik katolictví, ale vyhověl Habsburkům neutralitou země a trvajícími nároky na švédský trůn. Pokračoval v bojích s Ruskem. za jeho vlády žila zem v podstatě v míru i náboženské toleranci, nesnášenlivost mezi katolíky a nekatolíky však v národě vyvolávala třenice a násilnosti.

- pokračoval útisk ruských území

- 1630-38 rolnická a kozácká povstání na Ukrajině

- 1634 vojna s Turky skončena smírem

 - 1648-54 odboj kozáků vedených Bohdanem Chmelnickým, porazil polská vojska

* JAN II. KAZIMÍR (1648-1668). Za jeho vlády pokračovaly boje s kozáky, do kterých se vložila i Rus.

- r. 1655 obnovilo útok na Polsko i Švédsko. Protože mnozí polští šlechtici stáli na jeho straně, Švédové se zmocnili i části Litvy a Kazimír musel utéci do Slezska

- následující boje, které vtáhly kdejakou zemi v Evropě, skončily r. 1660 mírem v Olivě, který byl pro Polsko nešťastný: zřekla se všech práv k trůnu švédskému, Švédové podrželi Livonsko, byla potvrzena nezávislost Prus.

- za vlády Kazimíra pokračovalo prohlubování nezájmu o vyšší věci státu, smysl pro pořádek, celkový život se ocitl v úpadku. Všeobecný nepořádek zasáhl i moc sněmovní.

- 1668 se dobrovolně zřekl polského trůnu, aby se na trůn dostala francouzská strana, to se ale nepovedlo.

* Michal Wišniowiecki, (1669-?, syn proslulého bojovníka s kozáky).  Zvolen králem, rozbroje ve státě dále pokračovaly, v důsledku toho Turci vyhráli válku v r. 1671 a Polsko ztratilo moc nad Ukrajinou a mělo Turkům platit.

* 1673 obnovilo válku s Turky a vyhrálo u Chotina, ale král zemřel a přičiněním francouzské strany byl zvolen králem vítězný hejtman Sobieski

* JAN III. SOBIESKI (1674-1696, „vítěz nad Turky“). Polsko se slunilo nad vitězstvím v bitvě, ale vnitřní rozklad pokračoval.

- 1676 ukončena válka s Turky, Polsko obdrželo zpět 2/3 Ukrajiny

- 1683 dopomohla polská strana rakouskému císaři k velikému vítězství u Vídně v boji proti Turkům. Poláci však vítězství nijak nevyužili. Další roky naopak pokračoval vnitřní rozklad

- 1697 odstoupil Rusům některá města za příslib spojenectví, v důsledku toho polská šlechta odmítla jako nástupce jeho syna

* FRIDRICH (BEDŘICH) AUGUST I. (1697-1733, saský kurfiřt). Ddíky penězům se stal dalším cizím polským králem. Přestoupil na katolickou víru (August II.). Byl slabé mravní síly.

- 1609 Rudolfův Majestát na náboženskou svobodu, potvrdil tím Českou konfesi, svobodu vyznání

- 1611 vpád Pasovských, snaha Rudolfa pomocí pasovských zvrátit moc stavů, neúspěšná. Rudolf rezignoval na vládu v Čechách, v témže roce umírá

* MATYÁŠ (1611-1619, Rudolfův bratr)

- 1611-19 uznán stavy českým králem

- 1617 české stavy přijaly za vládce arcivévodu Ferdinanda Štýrského, později pasován na FERDINANDA II. (1617-37), zapřisáhlý odpůrce heretiků

- 1618-1648 Třicetiletá válka, propukla r. 1618 v Čechách defenestrací místodržících

- 1619 umírá Matyáš

- 1619 české stavy přijaly stavovskou ústavu a Ferdinanda zbavily trůnu, králem zvolily Fridricha Falckého, „českého vzdorokrále“

- 1620 bitva na Bílé hoře, české stavy (podporovala je slezská šlechta, povětšinou reformní) utrpěly porážku od rakouských Habsburků, které podporoval zase polský král Zikmund III.

- 1621 poprava 27 českých pánů. Habsburská monarchie ovládla český trůn, země Koruny české se definitivně stávají součástí trojstátí. Upevňuje se absolutismus, je potlačován stavovský živel, začíná rekatolizace

- 1634 zabit Albrecht z Valdštejna v Chebu

* FERDINAND III. (1637-1657)

- 1639 Švédové v Čechách

- 1648 Švédové v Praze

- 1648 Vestfálský mír, konec 30. leté válce (v Čechách začíná období ekonomického úpadku, značný úbytek obyvatel, polovina majetků přechází do rukou cizinců, trochu jiná situace je na Moravě)

* LEOPOLD I. (1657-1705)

 - 1680 vrcholí rebelské bouře, vydán robotní patent

- 1692-95 chodské vzbouření, Jan Sladký Kozina jako vůdce skončil na šibenici

- 1700 vstoupil do veliké severské války na straně Ruska proti Švédům, kteří podporováni domácími rozbroji v Polsku a lhostejností národa došli až do Varšavy, Krakova a Toruně.

- 1704 byl ve Varšavě August prohlášen částí polské šlechty za sesazeného a zvolen byl novým králem Stanislav Leszczyňsky. Tak začala domácí válka. Za nějaký čas se karta obrátila a vypuzený August se vrátil a Stanislav L. musel utíkat ke Švédům. August chtěl nastolit absolutní moc a dědičnou vládu s pomocí saského vojska. Proti tomu se postavila většina polské šlechty a povolala na pomoc ruského cara Petra.

* 1716 mír Varšavský: zavdal podnět k závislosti Polska na ruské moci

- národ upadal mravně vč. života lidu, měst a nižší šlechty, veškerá moc se soustředila v rukou nečetných velmožných rodin s knížecími dvory, kteří se staraly o svoje soukromé zájmy. Zákon a stát proti nim neměl moci

- 1733 umírá August II.

* AUGUST III. (1733-1763, jeho syn). Uveden na trůn s pomocí ruskou proti zájmům francouským, kteří chtěli prosadit na trůn Stanislava L.

- 1733-35 evropská válka „o dědictví polské“ mezi Francií a jejími spojenci na jedné straně a Ruskem a rakouským císařem na druhé straně. To vše v době, kdy Polsku vyrostly příliš silní sousedi: Rakouská a Pruská říše.

- 1735 mír ve Vídni ukončil tento spor, August zůstal na trůně, jeho vláda je vládou dokonalého vnitřního nepořádku. Polská šlechta mezi sebou nadále vedla spory a ruská vojska hospodařilo v Polsku jako ve vlastní zemi.

* STANISLAV AUGUST PONIATOWSKI (1764-95) zvolen na doporučení carevny Kateřiny II. za polského krále (její milenec). Snažil se povznést Polsko, zatím co carevna pracovala na úplném podrobení Polska pod svou moc:

- 1767 se carevninu vyslanci Repninovi podařilo využít na konfederačním sněmu ustavit tzv. kardinální práva, kterými celou dosavadní anarchickou organizaci státní postavil pod garanci Ruska. Část polské šlechty se bránila, vzduly se lidové bouře

- 1769 předložili Prusové carevně návrh na rozdělení Polska.

- 1772 se císařovna Marie Terezie po zdráhání přestala této myšlence bránit a došlo k 1. dělení Polska: Prusko získalo královské Prusy mimo Gdaňska a Toruně, Rakousko vévodství Krakovské, Sandoměřské, Červenou Rus a část Podolí a Rusko vévodství Mstislavské, Vitebské, Potocké, Livonské. Toto rozdělení r. 1773 sněm potvrdil. Pro zbylou část Polska (Pozbylo 2/5 svého území) mocnosti zaručily celistvost, i když Rusko chtělo dále míti vliv na sněmovní rozhodování ve zbylé části Polska. Sněm rozhodoval nadále pod garancí ruského mocnáře

- r. 1791 polský sněm využil oslabení Ruska a pokusil se o obrodu státu a přijal konstituční Ústavu 3. května (druhá na světě), na svoji poměrně moderní. Jenže poměry se záhy obrátily. Rusko s pomocí Pruska vtrhlo do země. Slabý král Stanislav August přistoupil k té části šlechty, která vystoupila proti ústavě. Přeměnu Polska v moderní konstituční monarchii si nepřáli jeho mocní sousedé, ale ani polští magnáti, kteří lpěli na zachování nevolnictví.

- 1793 provedly Rusko a Prusko 2. dělení Polska za zády jim nakloněné polské šlechtě. Prusko zabralo Gdaňsko, Toruň a Velkopolsko, Rusko Bílou Rus (tím byla oddělena další 1/5 území)

- 1794 protiruské povstání vedl veterán americké války Tadeáš Košciuszko. Vlastenci vyhlásili odboj v Krakově a začali vypuzovat ruské posádky. Jenže proti se postavilo i Rakousko a v několikaměsíčních bojích Ruskové nakonec obsadili Varšavu

* 1795 všechny tři mocnosti přistoupily k úplnému rozebrání Polska - 3. dělení Polska. Rakousko dostalo území mezi Vislou a Bugem s Krakovem, Prusku připadlo západní území s Varšavou, ostatek zabralo Rusko. Král Stanislav August složil korunu v Grodně. Polský stát zmizel z mapy Evropy.

- kraje přidělené Rusku byly rozděleny na gubernie, Kateřina vystupovala příkře proti církvi a chovala se k Polákům nepřátelsky.

- Prusové rozdělili svoji část na tři části: Západní, Jižní a Nové Východní Prusy. Také oni vystupovali nepřátelsky proti místnímu obyvatelstvu

- rakouský císař Josef II. zaváděl relativně nové reformy do nových zemí, ale zároveň je germanizoval

* JOSEF I. (1705-1711)

- za jeho vlády docházelo k určitým reformním snahám

* KAREL VI. (1711-1740)

- naopak zabrzdil reformní tendence

- 1713 prosazoval pragmatickou sankci, tzn. dědické právo i pro ženy

- 1740 umírá, jím vymírá dynastie Habsburků v mužské linii

* MARIE TEREZIE (1740-1781)

- 1740-48 svedla boj o rakouské dědictví

- 1741-42 se nechal provolat českým vzdorokrálem a římskoněmeckým císařem bavorský kurfiřt Karel Albert Bavorský, zvolen jako KAREL VII.,

- 1743 Marie Terezie vypudila bavorská vojska z Čech a dala se korunovat

- 1745 Karel Albert umírá, jeho následník se nároků na český trůn vzdal

- Marie terezie projevovala reformní úsilí - osvícenský absolutismus

- FRANTIŠEK I. (1745-1765, František Štěpán Lotrinský) Zvolen císařem, zůstal ve stínu své ženy Marie Terezie

- vedl sedmiletou válku s Pruskem, hl. o slezské země

- 1765 umírá

* JOSEF II. (1765-1790) „selský císař“, lidový panovník

- stal se spoluvladařem své matky, oba usilovali o vybudování moderního státního útvaru

- 70. roky: robotní krvavé stávky

- 1772-73 přiměl svoji matku, aby souhlasila s návrhem Pruska na dělení Polska, a to kvůli nebezpečí expanze Ruska do této země. Tím započala zkáza tradičního katolického spojence, Polského státu

- 1775 vydán robotní patent

- 1781 vydán toleranční patent

- 1790 umírá

* LEOPOLD II. (1790-1792, jeho bratr)

- 1790-92 protirobotní hnutí, šíření „francouzské nákazy“

- 1792 umírá

* FRANTIŠEK II. (1792-1806, jeho syn)

* Tylžský mír: Napoleon r. 1807 odňal Prusku polské provincie a utvořil z nich velkovévodství Varšavské pod vládou svého spojence saského kurfiřta Bedřicha Augusta. Bylo to ocenění za věrné služby a pomoc Poláků.

- 1809 velkovévodství rozšířil Napoleon o území, jež při dělení připadlo Rakousku včetně Krakova.

- více na obnovu Polska než Napoleon pomýšlel spíše car Alexander. Jenže v okamžiku Napoleonova útoku na Rus se Poláci přidali na jeho stranu vč. kontingentu vojáků

* 1813 po pádu Napoleona se opět situace otočila, Rusové obsadili Varšavu

* 1814-15 žádal car na Vídeňském kongresu pro sebe celé velkovévodství varšavské, ale byl nucen ponechat Prusům Poznaňsko, Rakousku zůstala Halič bez Krakova. Ostatek velkovévodství připadl Rusku jako konstituční království, „Kongresovka“ (Král. polské). Krakov s okolím byl prohlášen za samostatnou republiku. Podmínky tohoto kongresu byly pro Poláky daleko příznivější než r. 1795

* 1815 car udělil kongresovému království Polskému ústavu a Polsko se stalo dědičným v rodině ruského cara, který se stal zároveň polským králem

- 1815-46 Krakovská republika

- 1818 car začal protiústavně zasahovat do polských záležitostí, jeho zástupci se chovali k Polákům despoticky, libovůle plodila odpor, jako jinde v Evropě se počaly rodit tajné revoluční spolky, což vyvolávalo reakci Rusů

* 1830 revoluce ve Francii zasáhla celé polské „kongresové“ království, začalo listopadové povstání, vládnoucí vrstva utekla, vznikla prozatimní vláda, ale v národě došlo k rozštěpní, jedna přála stále Rusům, druhá chtěla samostatnost Polska. Sněm zbavil Romanovce trůnu. V následné bitvě se polské straně moc nedařilo, což vedlo ve Varšavě k radikalizaci. Na sklonku r. 1831 bylo povstání potlačeno a „kongresovka“ se stala fakticky gubernií. Následoval útisk.

* 1832 zrušena ústava a Polsko se stalo ruskou provincií, země byla porušťována (asimilační snahy Rusů v Polsku)

* 1846 připravován další pokus o povstání na poznaňsku, ale objeven a v důsledku toho byla zrušena samostatnost Krakova a ten byl připojen k Haliči. Neúspěšnost povstání byla kromě jiného zapřičiněna nezájmem polského lidu

- bouřlivý rok 1848 a březnová revoluce v Prusku vedla k uvolnění mnoha Poláků a na poznaňsku ke zřizování národního polského komitétu, ale většího úspěchu Poláci opět nedosáhli. Útisk se na všech územích ještě zesílil.

 * 1856 s nástupem cara Alexandera II. na polský trůn se přeciť jenom zlepšily poměry v Polsku, protože nechal aspoň zrušit výjimečný stav, který trval od r. 1831

* odpor vůči ruské vrchnosti povzbuzovaly u Poláků příznivé výsledky revolučních snah v Uhrách a v Itálii

* 1861 car opět ustoupil v některých věcech Polákům, ale ve stejném roce propukla ve Varšavě silná vlna odporu a ke srážkám s vojskem

* 1862 byla Polsku přiznána fakticky úplná autonomie.

* 1863 další výbuch nespokojenosti, zřizovaly se povstalecké čety, lid se choval stále lhostejně. Vznikl tajný revoluční výbor, který vedl s ruskou mocí bojůvky po celé zemi. Nepřesáhlo hranici partyzánské gerily. Nakonec byli povstalci v r. 1864 rozehnáni. Následoval opět tvrdý útisk a deportace na Sibiř. Útisk se týkal i potlačování polštiny. Likvidována katolická církev. Konec zvláštního celku v rámci Ruska

* Alexander III. (1881-1894) za panování tohoto cara dolehl na Poláky největší útisk

- pruská část Polska je nadále pod trvalým tlakem germanizace. Prusko zahájilo systematické vykupování polských usedlostí a převedení do německých rukou. Bismarck označil Poláky za nebezpečí říše. Snaha je z těchto území co nejvíce vystrnadit

- Rakousko začalo také s germanizací, ale po mezinárodních neúspěších povolilo posléze Polákům samosprávu. Naopak po nešťastné válce r. 1866 byly lvovská i krakovská universita popolštěny, údajně těží ze sporů mezi Němci a Čechy. Stinnou stránkou polské politiky v Haliči je útisk rusínské náradnosti.

- 1804 přijal František II. hodnost císaře rakouského, poté nazýván František I., vyhlášeno Rakouské císařství

- 1806 rezignoval na titul císaře římskoněmeckého

- 1814-15 Mírový kongres ve Vídni - vláda kancléře Metternicha

- 1835 umírá František I.,

* FERDINAND I. Dobrotivý (1835-1848)

* revoluce 1848-49

- 1848 dobrovolně abdikoval ve prospěch svého synovce

- svatodušní pražské bouře

* FRANTIŠEK JOSEF I. (1848-1917)

- poslední Habsburk na česmé trůně

- 1854 vláda kancléře Bacha, policejní systém

- 1861 F.L.Rieger nastínil český politický program

* 1866 porážka Rakouska u Hradce Králové

* 1866 rakousko-uherské vyrovnání

* 1918 versailleským mírem získává Polsko samostatnost, Pilsudski 1. šéfem státu, Německo odmítá akceptovat podmínky míru ohledně Polska

* 1919-20 slezská povstání

* 1921 plebiscit v Horním Slezsku o hranici mezi Polskem a Československem

* 1926 vojenský puč J.Pilsudského, vznik autoritativního režimu, nadvláda armády

* 1932-9 Beckovské Polsko (ministr zahraničí), vzrůst totalitních tendencí

* 1934 smlouva s Hitlerovým Německem o neútočení

* 1938 ultimátem získáno na Československu Těšínsko a Oravsko

* 1939 Polskem napadeno nacistickým Německem, začátek II. světové války

* 1.7.1944 varšavské povstání

* 1945 obnovení Polského státu, část území ztratil ve prospěch Ruska, začátek sovětizace země

* 1946 referendum: schváleny spol.-hospodářské změny, vyhlášen tříletý hosp. plán

* 1947 založena PSDS, předsedou ÚV B.Bierut, potlačení pokusů o zvrat

* 1955 členem Varšavského paktu

* 1956 stávky za zvýšení mezd, nepokoje v Polsku, vnitropolitická krize, do čela PSDS W.Gomulka

* 1970 protestní vystoupení dělníků, vnitropolitická krize a krize v PSDS, odvolání Gomulky, zvolen E.Gierek

* 1980 hospodářské potíže vyvolaly vlnu stávek v gdaňských loděnicích a vznik nezávislých odborů na čele s L.Walesou, posléze zaregistrovány jako odborový svaz Solidarita

- 1981 moc v zemi převzala vojenská rada na čele s W.Jaruzelskim, který vyhlašuje v zemi výjimečný stav, roku 1982 jej však musel ukončit

* 1987 PSDS hledá kontakty se Solidaritou

* 1989 červen: parlamentní volby, vítězí Solidarita

? zánik Varšavského paktu

* 1918 vznik Československa

 * 1938 Mnichovská dohoda, následovala vídeňská arbitráž, kde český stát ztratil území ve prospěch Polska a Maďarska, jevila se i možná vojenská účast Polska na straně Německa v případném válečném konfliktu s Německem

* 1939 obsazení Československa nacistickým Německem, vznik Protektorátu Čechy a Morava

* 1945 obnovení Československa, část území ztratil ve prospěch Ruska, začátek sovětizace země

* 1948 „únorová“ revoluce

* 1953 smrt Stalina, demonstrace proti měnové reformě

* 1955 Varšavský pakt

* 1956 XX. sjezd KSSS

* 1968 Pražské jaro

* 1975 založení Charty

* 1989 listopad: sametová revoluce v Praze

? zánik Varšavského paktu