Rakousko: Historie

Přibližně od 7. století p.n.l. bylo Rakousko pod vlivem tzv. Halštatské kultury (prostor středorakouského města Hallstatt). Kolem 4. století p.n.l. ovládli území Keltové. V tomto období vznikla různá keltská království jako Noricum či Rhaetia. Kolem 2. století p.n.l. se na tato území začaly tlačit germánské kmeny, ale území se na konec stalo součástí Římské říše (15 p.n.l Rhaetie a 8 p.n.l. Noricum).

Ve 2. století se na tato římská území začaly tlačit germánské kmeny Markomanů a Kvádů. Od konce 4. století bylo území Rakouska na cestě velkého stěhování národů (tehdy hlavně germánské kmeny, ale i například Hunové). V 6. až 8. století se zde potkávaly jak kmeny Bavorů, tak Slované. V 8. století začlenil zdejší krajinu do své nové říše Římské Karel řečený Veliký, stalo se Dunajskou Markou, o století později Východní Markou. V 10. století se zdejší území dostalo na čas do područí expanzivních maďarských kmenů. Ty byly časem vytlačeny a Východní Marka byla svěřena do péče rodu Babenberků. Ve 12. století byla Východní Marka povýšena na vévodství. Poté co pohltila Štýrsko, se stala jedním z nejsilnějších německých států. To způsobovalo konflikty s mocnými sousedy z Bavor a Čech. Po vymření Babenberků po meči Rakousko na chvíli ovládal Přemysl Otakar II., ale nakonec skončilo v roce 1278 v rukou habsburského rodu, se kterým na více než půl tisíciletí spojilo svojí další historii.

Habsburkové postupně zvětšovali své državy (přidali například Korutany či Tyroly). Na začátku 16. století získal Ferdinand českou a uherskou korunu a Rakousko se stalo jedním z nejmocnějších států Evropy. V 16. století se Habsburkům podařilo získat další državy, v Holandsku a také korunu Španělska, i když v obou zemích vládly různé větve tohoto rodu. Východní část císařství v té době musela odolávat opakovaným nájezdům Turkům. Hlavní války s Tureckem skončily teprve podepsáním míru v roce 1699 po těžké porážce tureckých vojsk před Vídní.