Slovensko: Ladomirová

V roce 1924 zde byl postaven pravoslavný monastýr – klášter – s církevní tiskárnou Jova Počajevského. Monastýr měl velkou knihovnu a byl významným střediskem vzdělanosti ve svidnickém okrese. Klášter zde existoval až do podzimu roku 1944, kdy byl zničen při vojenské Karpatsko-dukelské operace. Kromě církevních knih se zde tiskly knihy různého žánru a periodika. Po 2. světové válce mnoho zdejších mnichů emigrovalo do USA.

V klášteře působil šedesátičlenný smíšený církevní pěvecký sbor.

Dějiny obce

Obec byla založena v dobách valašské kolonizace na zákupním právu a v roce 1427 nebyla zdaněna. Z místní pevnůstky, přeměněné později na kastel, ve středověku kasteláni spravovali východní část hradního panství Makovica.

V druhé polovině 14. století Cudarovci, majitelé Makovice, zintenzivnili po roce 1364 kolonizaci svého panství také na podkladě modifikovaného německého práva. Svůj majetek rozšiřovali a obohacovali dalším osídlováním nebo zakládáním nových osad, dokonce tak intenzívně, že se dostali do finančních těžkostí a v roce 1414 část svého panství zálohovali Janovi Bubekovi z Plešivce. Zálohovány byly i nově vzniklé osady, mezi které patřila i Ladomirová. V letech 1415–1416 byla majetková dražba území a sídla makovického panství potvrzena donací krále Zikmunda a Jagerskou kapitulou.

Středověké panství Makovica bylo později rozděleno na 3 obvody – hradní (zborovský), kurimský a ladomirský. Podstatný a strategický význam měl ladomirovský obvod v dnešní Ladomirové. Proto z Makovice vycházely podněty na osídlování území východně severně od této obce.

Přes obec vedla významná obchodní cesta z Potisí do Polska. Před rokem roku 1458 už v Ladomirové vybírali královské mýto na mýtní stanici na novém obchodně-vojenském přechodu do Polska skrz blízký Dukelský průsmyk, kterého význam narůstal již od poloviny 15. století. Kastel je uváděn jako castellum.

V druhé polovině 15. století a na začátku 16. století ho měli v držbě bohatí magnáti z Rozhanovců. Podobu kastelu dnes už neznáme. O obchodní frekventovanosti cesty svědčí i novější nález nádoby s asi 5 zlatými dukáty krále Matyáš Korvín (jeden kus se nachází ve sbírce Muzea ukrajinské a rusínské kultury ve Svidníku pod přírůstkovým číslem 11/78).