Na Pařížské mírové konferenci zredukovali Poláci své požadavky na celý tehdejší okres Spišská Stará Ves a obce Tatranská Javorina a Ždiar. Navzdory slibu o uspořádání plebiscitu v sporných obcích, ministr zahraničí Eduard Beneš podepsal s Polskem na Konferenci ministrů v Spa (Belgie) smlouvu o hranicích, v níž se vzdal 13 spišských vesnic (Nova Bela, Jurgov, Niedzica, Kacvin, Lapse aj. o rozloze 195 km2, 8747 obyv.) a 12 oravských vesnic (obec Jablonka a okolí, 389 km2, 16 133 obyv.), jejichž obyvatelé byli téměř výhradně Slováci. Polsko však nadále požadovalo další území kolem Tatranské Javoriny a Ždiaru. Konflikt byl vyřešen na Konferenci Ligy národů 12. března 1924, která rozhodla, že ČSR si ponechá území Ždiaru a Javoriny a vymění si území kolem Nižné Lipnice na Oravě za vesnice Suchá Hora a Hladovka (také na Oravě). Nové hranice byly potvrzeny Československo-polskou smlouvou z 24. dubna 1925 a jsou totožné s dnešní hranicí. Polsko však přesto zůstalo nespokojené.

V říjnu 1938, v předvečer 2. světové války, Polsko v důsledku Mnichovské dohody a vídeňské arbitráže obsadilo severní části Slovenska kolem Suché Hory, Hladovky a Javoriny, jakož i území kolem Lesnice v Pieninách a malé území kolem Skalitého, a také malé území kolem hranic (oficiálně získaly tato území 1. listopadu 1938). Po vypuknutí 2. světové války, Slovensko spolu s Německem a Sovětským svazem napadlo Polsko, přestože úloha slovenské armády byla jen symbolická. Výměnou za to získalo zpět území ztracené v roce 1938 a také území ztracené v roce 1920. K opětovnému připojení území oficiálně došlo 24. listopadu 1939 podpisem dohody Ribbentropp-Černák.

V lednu 1945 bylo toto území osvobozeno Rudou armádou. Obyvatelé celého Spiše a Oravy (včetně území ztracených v letech 1920–1924) vytvořily instituce podobné institucím ve zbylém Československu (samostatné Slovensko opět přestalo existovat) a odolávaly polským úřadům, které se snažily obsadit tato území a obnovit hranice před rokem 1938. Česko-slovenský prezident se však rozhodl tento region znovu vydat Polsku (smlouva byla podepsána 20. května 1945 v Trstené; ze strany Slovenska zastoupena Mjr. Milanem Polákem) navzdory výsledku plebiscitu, ve kterém až 98% tamních obyvatel vyjádřilo touhu zůstat žít v Československu. Beneš podruhé spáchal zradu na obyvatelích „polského“ Spiše a Oravy. Proti jeho rozhodnutí protestovaly u prezidenta mnohé delegace, petice byly posílány do Prahy i do Varšavy, protestovali i američtí Slováci a slovenský klérus. 20. května však byla obnovena předválečná hranice.