"Tábořiště" v Meyrueis (naproti zámečku Roquedols) tradičně opouštěli méně natrénovaní, aby si vytvořili náskok a tolik neztráceli. Velmi odpovědné. Bobo s Jirkou a Věrkou se dokonce rozhodli stoupání vynechat a vychutnat si až sjezd z hory. Oběd byl stanoven na půl druhou. Na vršku. Tou dobou už mohli být nahoře všichni a bez problémů. Nástup trasy byl ostrý. Městečko Meyrueis (cca 700 - 800 m ?) je utopené hluboko dole mezi náhorními plošinami. To znamenalo hned na počátku překonat zhruba 300 metrové převýšení na cca pěti kilometrech. Stoupání skončilo po vyjetí z lesního porostu na začátek planiny Causse Noir s odbočkou na městečko Lanuéjols. Zde silnice překvapivě počala klesat. Nebylo to tedy předpokládané "fádní" stoupání. Pravda, asi po dvou kilometrech zase začala silnice stoupat až do výše 1005 metrů. V té chvíle zmizely daleké výhledy přes planinu Causse Noir, neb jsme se přiblížili hlubokým zaříznutým údolím Parku Cévennes. Po silnici se jelo  příjemně, neboť před větrem nás chránily stromy a stoupání bylo mírné. V pohodě se dojelo až  k vyhlášené vyvěračce potoka Bonheur, zvané Abime de Bramabiau. Nenápadný vchod domečkem jsme minuli a pokračovali dál. Prohlídka trvá zhruba hodinu a my jsme s tím v programu nepočítali. Možná to byla škoda, ale tak to chodí.