V průběhu rána zmermomocnil Vláďa osádku, takže jsme postupně vystrkávali hlavu malými okénky a představovali se na kameru. A pak jsme samozřejmě řešili, kudy pojedeme. Jediná mapa k dispozici byla michelinka pro automobilisty. To bylo malé zvětšení. Nezbývalo než sjet do městečka, kde určitě bude informační centrum. Jeli jsme autobusem, bylo to asi pět kilometrů. Centrum jsme bohužel minuli a tak jsme sjeli až do spodní části městečka Pélussin (466 m). Klesli jsme, zato jsme našli slušné parkoviště i s toaletami. Po tradičním vylodění kol jsme se všichni vyštrachali do horní části městečka. Rychlá spojka centrum informací našla u horního kostelíka. Koupili jsme několik podrobných map s pohořím Mont Pilat za devět euro. Ještě že jsme tento krok učinili. Jinak bychom nepřišli na skvostnou trasu vedoucí přes hlavní hřeben. Jízda byla jasná. Takže rychle ještě jednou na skvělou toaletu v informačním centru!

A pak se lámal chleba. Kdo pojede až na vrchol? Ukázalo se, že většina chce na hřebeny, ale nejkratší stranou. Jet na vrchol totiž znamenalo jet na druhou stranu od cíle, městečka Vienne. Většina se rozhodla vrchol vynechat. Do čela této "mamutí" skupiny se postavil Aleš. Měl totiž jednu ze zakoupených map. Další, zcela malou skupinkou, byli Jeleni. Ty si také koupili mapu a mohli jet až k Atlantiku. Třetí mapu jsem držel já - pro Voltek - a já chtěl na vrchol. Tam už chtěli jenom Hanka s Ivem. Byli jsme rozděleni, na WC se již nikdo neschovával a tak jsme společně vyrazili. Asi po 1,5 kilometru jsme se my tři rozloučili, odbočili doleva směr sedlo Collet de Doizieux (946 m) a jeli osamoceně již celý den. Zbytek pokračoval kolem místa ranního spaní do sedla Montvieux (800 m). Tato část je většinou zachycena v "Další fotogalerii".