Massif Central 2003 / 10. den: Vienne

 
* delší trasa: 
... Col de Pavezin 700 m / 30,5 km - Mont Ministre 765 m / 32,5 km - Col de Grenouze 624 m / 34 km - Mont Monnet 781 m / 35,5 km - Col de Chassenoud 567 m / 38,5 km - la Bernadiére 430 m / 41,5 km - le Pilon 420 m / 43,5 km - Croix Regis 500 m / 46 km - la Platiere 450 m / 48,5 km - la Peaume 504 m / 50 km - la Boulonniére 318 m / 55 km - Vienne 155 m / 59 km
celkem: 59 km, převýšení 1309 m
* kratší trasa: 
... Col de Pavezin 700 m / 12,5 km - Mont Ministre 765 m / 14,5 km - Col de Grenouze 624 m / 16 km - Mont Monnet 781 m / 17,5 km - Col de Chassenoud 567 m / 20,5 km - la Bernadiére 430 m / 21,5 km - le Pilon 420 m / 23,5 km - Croix Regis 500 m / 28 km - la Platiere 450 m / 30,5 km - la Peaume 504 m / 32 km - la Boulonniére 318 m / 37 km - Vienne 155 m / 41 km (trasa začíná tam, kde je v grafu velká černá tečka)
celkem: 41 km, převýšení 399 m

Popis cesty: Výjezd na vrchol Crét de l´Oeillon je dlouhý. Přestože trasa vede po pohodlné silnici, stoupá stále bez chvíle oddechu. Zvláště do sedla Collet. Nástup do dalšího sedla Col de Oeillon je stejně náročný, ale v závěru před sedlem se trasa narovná. Závěrečných 100 výškových metrů je opět náročných. Terénní trasu z vrcholu jsme považovali spíše pro pěší a tak jsme sjeli do sedla Collet po silnici. Odtud začíná jízda v terénu systémem sedlo dole - přejezd nahoře. Je to jízda po několikahrbém velbloudu s tím, že některé části v terénu jsou velmi náročné. Výhodou je, že nejsou nijak dlouhé. I když někdo sleze z kola, tak je za chvíli na vršku a může jet dál. Kvůli zážitku z jízdy to chce mít jistotu pohybu v terénu. Některé úseky jsou docela o hubu. Ale skutečně krátké a překonatelné. Závěr k Vienne od Pilonu vede po příjemné silnici, ale překvapí ještě dvěma nepříjemnými stoupáky, než je vůbec šance dojet ke klesání do Vienne.

Pokračování začalo ostrým nástupem po cestě č. 13. To bylo asi za to, že se mělo jet po druhé straně cestou č. 1. To je život. Z fotografií Alešovy skupiny mám pocit, že jeli před námi úplně stejnou cestou. Naštěstí ostrý krpál nebyl dlouhý, cesta se narovnala. Na jedné odbočce se na nás vyřítili z kopce dva cyklisti a jen tak tak, že se nesrazili s Ivem. To bylo o fous. O kus dál jsme narazili na zajímavou káď na vodu. Byla vysoko nad zemí a na ochoz se muselo vyšplhat. Byla plná vody. Bylo z ní dobře vidět do kraje. Za kadí cesta ostře zatáčela doleva, ale zrada. Značená cesta nepokračovala na široké cestě, ale hned spadla po úzké pěšině do lesa. Bezvadný terén. Až na jeden rukáv dlouhý asi 50 metrů, ve kterém bylo hluboké koryto plně bahna. Z naší trojice to nikdo nesjel a zdá se že ani nikdo z ostatních. Po projetí rukávu se cesta rozšířila, byla však plná šutrů a padala dolů k sedlu Col de Granouze (624 m).