Chorvatsko: přes Hum do Komiže, Vis / 6. den

• ve vesničce Plisko Polje jsem vedl zadní část do oblíbené konoby Rokija, ale světě div se, odmítli nám cokoli dát. Naštěstí o 100 metrů dál na hlavní silnici byla jiná konoba, kterou jsem z dřívějška neznal. Před hospodou byl nádherný stůl pro pijáky
• s lahví v ruksaku jsem se vydal hledat pláž Stiniva. Je na odbočce pod vesničkou Marine Zemlja. Zrovna odtud odjížděla část našich lidí, která se vydala na trať jako první ten den. Koupali se. Já až dolů nedošel. Kolo jsem odložil v macchi asi 300 metrů na odbočce a dál sestupoval kozí stezkou plnou kamení dolů tak dlouho, až jsem si mohl pláž vyfotit. Koupat jsem se nijak netoužil. Vrátil jsem se zpět, vyzvedl kolo a dokončil jízdu po odbočce
• u vesničky Dračevo polje jsem dostihnul skupinku, která opravovala píchlé duše. Zastavil jsem u krajnice. A to jsem asi neměl dělat, i když jsem to ještě nevěděl
• do konoby Pol mura jsme dorazili za chvíli. Tentokráte naštěstí k tradičním tahanicím o hobotnice pod pekom nedošlo. Asi bylo rozdělení mezi lidi sofistikovanější. My jsme si s Pavlem dali dohromady jehněčí a pečenou zeleninu. A samozřejmě Karlovačko
• před třetí bylo jídlo u konce a zase se lepilo. Myslím, že jsem lepil i já. To mě trochu zdrželo, takže jsem za malou skupinkou šplhající na vrchol Hum jel s odstupem. Nejtěžší úsek byl od věže k Titově špilje. Kolo se mi stavělo na zadní. Odpružka si brala svoje a tak jsem musel občas i lehce zašněrovat. Před 16. hodinou jsme byli na hoře. Od radiové stanice jsme přejeli ke kapličce o kousek níže ležící. Šotolinu k ní jsem vyjel, ale to jsem asi neměl dělat. Nějak mi měkla kola
• pohledy na Komižu jsme - muži - okořenili razítkem na zadek a pak už se vydali ke sjezdu. Já napřed kvůli pomaličku ucházejícím pneumatikám. Nechtěl jsem riskovat sjezd na hodně měkkých gumách