-
08:00 za okny příšerné počasí (celou noc lilo). Veronice
poslán vzkaz, že rozhodnutí o akci padne v 11:00
-
11:00 diskuse, zda vyrazit? Nakonec jsme se rozhodli: než zase
smrdět doma, jede se. Holt v sobotu budeme jezdit jen po památkách.
Na kola sedneme až v neděli, kdy se má vrátit slunce
-
11:40 konec balen í a odjezd z Černolic. Směr zámek Veltrusy
-
 12:45
vstup hlavní branou do zámeckého areálu, rychlý pochod k pokladně,
abychom stihli celou (13:00), kdy asi bude začínat prohlídka.
Pokladna včas dosažena, leč prohlídka začala ve 12:40 a další ve
13:40. Divné začátky. Šli jsme na oběd do bistra Kravín (budova
byla původně kravínem). Lída si dala játra na cibulce s rýží a já
dva švestkové blbce. Lída byla spokojená, mne jídlo neurazilo
-
při čekání na začátek prohlídky jsme obešli sochy zpodobňující
měsíce, poučili se o latinských názvech a zároveň zkoušeli hádat.
U výklady měsíce byly vždy tři tematické hádanky. Úspěšnost
tak 50%
-
prohlídka byla poučná a průvodce poučený. Výklad již o lidech a
tak to má být. Akorát nebyla dokončena mnohaletá oprava Saly
terreny. Prý až v roce 2020?
-
15:15 jsme sedli do auta a vyrazili s cílem Slaný. Jenže nás
navigace zavedla zpátky do Zdib. Kráva! Protože jsme ztratili asi 30
minut, rozhodli jsme zkrátit cestu a zajet do bližších Velvar
-
 15:50
do Velvar jsme přijeli na poslední chvíli posledního denního
slunce. Bohužel kostel sv. Kateřiny byl nedobytný. Tak jsme si prošli
poctivě náměstí krále Vladislava i přilehlou Pražskou ulici. Díky
třem milým velvarským občanům jsme se dozvěděli spoustu místních
informací (infocentrum samozřejmě nefungovalo, natož aby v městě
byl nějaký turistický plán). A to i ze života města/lidí
-
16:30 jsme zapadli do místní cukrárny, protože světlo už
bylo na fotografování špatné
-
17:10 při průjezdu Kralupy nad Vltavou ž bylo tma. A to byla
"klika". Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava byl příjemně
nasvícen a tak jsem se kolem něj prošel, zatímco Lída seděla v aurě.
Možná že se jednou Kralupským podaří aspoň centrum zhezčit. Přeji
jim to. Je tu sice práce díky mnoha firmám, ale místo je to spousty
let ošklivé
-
18:00 konečně v Klecanech u Veroniky. Dali jsme si víno,
Veronika připravila raclette a kecali jsme až do půlnoci /jen Lída
zvadla. Překvapení bylo že si s námi vydržel povídat Maxim. I
Veronika byla mile překvapená. Překvapení se dějí!
|
